O nás

Naše malá rodinná chovatelská stanice „Of Elven Star“ byla mezinárodně uznána FCI v květnu 2009. Věnujeme se chovu trpasličích a králičích dlouhosrstých jezevčíků s průkazem původu, a to ve všech standardem uznaných barvách. Naši psi jsou však na prvním místě naši kamarádi a partneři do každé situace, proto se u nás vyskytují průměrně pouze 1 až 2 vrhy za rok.
Majitelkou jsem já, Gabriela Klášterková, ale na fungování celé CHS se stejnou měrou podílí i můj manžel Jan, který je mimo jiné spolu s rodinným přítelem Ing. Zdeňkem Hostinským, tvůrcem těchto webových stránek a moje "maminka Helenka", která bydlí s námi na stejném pozemku ve svém domečku a bez které by péče o (nyní již) 7 pejsků a případně ještě o vrhy štěňátek nebyla vůbec možná!!! ;-)

Název naší chovatelské stanice, který znamená v češtině asi tolik co „Z Elfí hvězdy“, je inspirován naší oblíbenou literaturou, Tolkienovým Pánem prstenů, v jejímž duchu jsme měli mimo jiné s manželem i svatbu a celkově nás tyto bájné postavy oslovily i v běžném životě.

V neposlední řadě se o těch, kterým se v životě daří, říká, že jsou narozeni „na šťastné hvězdě“, proto jsme zvolili tuto podobnost "čistě záměrnou" a pevně doufáme, že takovéto „děti Štěstěny“ budou i všechna námi odchovaná štěňátka!!!

 

Jak jsme s jezevčíky začínali

První dlouhosrstou červenou jezevčici jsem dostala, když mi bylo 6 let. Jmenovala se Borka, byla čistokrevná bez PP a dožila se bez pár týdnů 15 let. Byla to velká psí osobnost, říkali jsme jí doma „pes filozof“. Vedle ní jsem rostla a učila se rozumět psům a speciálně jezevčíkům, což je, jak vědí všichni, kdož někdy jezevčíka měli, kapitola sama pro sebe.

Borka měla zlatou, v pravém smyslu slova vyrovnanou, povahu a nechala si ode mě líbit prakticky všechno. Dnes se zpětně domnívám, že to byla „psí světice“, protože se dokonce naučila rozjet se na "hyjé" a zastavit na "prr", když po pokoji vozila na malém vozíku moje panenky ve vlastnoručně vyrobeném postrojku a ještě ji to snad bavilo, protože, když jsem ho přinášela, vždycky vrtěla ocasem... Na, dle názoru mnohých "necvičitelného", jezevčíka celkem dobrý výkon, že?! :-D Když pak přišlo první těžké období v mém životě, kdy 5 měsíců po sobě odešli na onen svět moje babička i děda, rozhodla se Borka, že je za „Duhový most“ doprovodí, a tak jsme se v pár měsících museli vyrovnat s trojí ztrátou, kterou nám pomáhala překlenout Sany...

Tu jsme si pořídili, když bylo Borince 8 let a mně 14. Důvod byl jasný, jeden jezevčík nikdy nestačí a mladý pes samozřejmě staršího rozptýlí a nenechá ho zestárnout tak snadno.

Sany, "občanským jménem" vlastně Sanba z Věkoru (Zino z Radotínských strání x Brixa z Věkoru), byla králičí dlouhosrstá jezevčice s PP, z dosud existující chovatelské stanice. Byla čistě červená a opravdu krásná.

Bylo mi však teprve 14 let, když jsme si ji pořizovali a o výstavách, chovu apod. jsem neměla ani ponětí, takže zůstala po 14 let svého života naším kamarádem, který byl neuvěřitelně hodný, poslušný, bezproblémový, veselý a hravý a snad jen trochu příliš lekavý. I přes vrozenou srdeční vadu se dožila téměř 14 let, a když jsme se s ní v lednu roku 2007 museli rozloučit, zůstali jsem poprvé po 22 letech bez jezevčíka. Chvíli jsme mysleli, že nastálo, ale...

Sanynku zažil už i manžel, který je inženýr zootechnik a celý život si psa přál. Se mnou ho konečně „vyženil“ a natolik si na něho zvykl, že to byl právě on, kdo prohlásil, že chce konečně také své vlastní štěně...

Začala jsem se poohlížet a když jsem objevila, že v chovatelské stanici Faimold´s Oak čeká štěňátka fenka Anneli, která jakoby z oka vypadla Sanynce a navíc s ní byla vzdáleně příbuzná, na nic jsme nečekali a zamluvili si jednu holčičku ještě dávno před tím než se narodila... a tak k nám přišla v květnu 2007 naše první, nyní již chovná fenka – červená dlouhosrstá trpasličí Guinevre Faimold´s Oak, neboli Gira - ZAKLADATELKA NAŠEHO CHOVU!!!

Giru jsme již vybírali s chovatelskými ambicemi a brzy jsme začali plánovat, že k ní budou přibývat další. Chtěli jsme jen počkat, až dospěje, abychom jí v rozhodujícím věku mohli věnovat všechen potřebný čas.
Když bylo Girince 15 měsíců, a stala se tedy "úředně plnoletou", přibyl k ní, v roce 2008, můj mnohatelý sen – trpasličí, černopálená, tygrovaná fenka Fiebie Gold Madeira, alias Fianna, i s ní se mi podařilo vše absolvovat, splnit všechny podmínky k uchovnění a také ona se tedy stala naší druhou "chovnou fenkou".

Když nás v našem 1. vrhu A překvapila Girinka Silvestrovskou nadílkou 4! štěňátek, ačkoli na USG se ukázala jen 2, a z toho byly 3 holčičky, nebylo daleko k rozhodnutí (ač jsme to původně neplánovali) jednu holčičku si nechat, to se psal rok 2010. Napomohl tomu i fakt, že nemám své fenky jako "továrny na štěňata", a proto plánuji krýt každou maximálně 4x (je-li fenka mateřský typ a je naprosto zdravá!), tudíž by se mohlo lehce stát, že mi Gira svoji pokračovatelku v příštích vrzích už nenadělí. Tak tedy přibyla do naší stanice 3. jezevčička - vlastní odchov - Altamira Armida of Elven Star (Danelli), červená, velmi nadějná trpasličí slečna. Přesto, že i ona by nakonec mohla být chovná a je to krásná, povahově mimořádná a pracovně naprosto "snová" fenka, rozhodla jsem se, abych chovatelské etice a především svému svědomí učinila zadost, ji neuchovňovat z důvodu velkých problémů s přezubováním a velmi pozdním dorůstáním zubů, které měly být vyrostlé o rok dříve. Takovéto věci se předávají dále, a proto jsem se rozhodla na ní nechovat. Byla, je a bude to po celý svůj život plnohodnotná součást naší lidsko-psí rodiny. Nedala bych ji nikdy nikomu a za žádné peníze!!! ;-)

Ačkoli jsme vždy měli fenky, brzy uzrálo rozhodnutí, že si pořídíme našeho prvního pejska... ;o)
Do naší jezevčické smečky přibyl tedy v roce 2011 náš první psí kluk v životě honosící se jménem Tna´nto Tapio Anamsunamon a říkáme mu Brian. Tohoto krasavce jsme pořizovali s jasným záměrem, aby byl zcela nepříbuzný našim fenkám, měl výbornou povahu, byl ze zdravé a dlouhověké linie a měl nadprůměrné a tzv. upevněné exteriérové kvality a mohli jsme tak spojit jeho prověřenou superkvalitní linii s linií "winnerovskou", kterou nese naše Girinka, a vytvořit tak hodnotný chovatelský výsledek, který bude ku prospěchu budoucích jezevčích generací. A protože čas plyne jako voda, z Brianka je dnes již "chovný pes" se všemi šampionáty krásy, které lze v Čechách získat, zatím dvěma loveckými zkouškami a je k naší velké radosti už také několikanásobný tatínek (vrh D, E, F a G v CHS Alfa Samuel a vrh G a H v naší CHS). O Brianovi by se toho dalo napsat hodně, ale já to zestručním. Je to pro mě "ten Jeden" - pes mého života. Druhý jezevčík jako on prostě neexistuje... V žádném směru!

Nu, a pak přišla "tygří smršť" a to doslova i přeneseně... :-D

Od té doby, co jsme si pořídili Fiannku, jsme chtěli "někdy v budoucnu" další tygrovanou fenku. Zprvu se nám o mnoho více líbilo zbarvení černého tygra. Byl to podobný vývoj, jakým asi prochází řada z nás. Hnědý tygr, neboli čoko-tygr, je mnohem vzácnější, člověk ho nemá tolik v oku a bohužel musíme připustit, že kvalita čoko-tygrů konkrétně v naší zemi je tristní. Pokud už se nějaký najde, je na něm, až na výjimky, od pohledu zřejmé, že byl odchován s maximálním důrazem na své zbarvení. Pejsek pak má vzhled "flekatého vesnického křížence" mnohem více než ušlechtilého šampiona a to ani nemluvím o bázlivé, neurotické, nevyzpytatelné povaze a diskutabilním stavu zdravotním. Ono, jak to asi může dopadnout, když se kříží jedinci, kteří se k sobě jinak vůbec nehodí, kvůli barvě, místo s ohledem na jejich exteriérové přednosti, povahové kvality a zdravotní stav... Nu, čím více jsem se v chovu pohybovala, tím mi bylo jasnější, že čoko-tygr z českého chovu nepřipadá v úvahu. Hledali jsme tudíž zatím druhou černou tygřici, jako je Fiannka. Měli jsme dvě naděje - buď povedenou fenečku ze stejné CHS jako je Fiannka, nebo tygrovanou dcerku po Fiannce samotné. Ano, hádáte správně, v CHS Gold Madeira se tehdy celé snad dva roky, kdy jsme čekali, tygrovaná fenka po námi vybraných rodičích nenarodila a Fiannce také ne. :-) V jejím posledním vrhu v roce 2013 se však narodil TYGROVANÝ KLUK... ;-)

Nebudu to prodlužovat. Poté, co jsme prošli etapou argumentování, proč nemůžeme mít druhého kluka, jsme nakonec zjistili, že už ho asi nedáme. Byl totiž celá maminka Fiannka - nadšený do každé akce, nic mu nevadilo, ničeho se nebál, lítal v dešti, skákal do vody, všechno ho zajímalo, měl rád lidi i děti, na všechno podezřelé řval snad od 4 týdnů života "jako tur", prostě super pes, tedy pro nás (i když pěkné "éro", i to zdědil po mamince a také jeho "zvukovost" mu zůstala dodneška a nějaké zvuky nevyluzuje vlastně asi jenom když spí... :-D ). Tento "borec" od nás dostal jméno Finarfin Silmaril of Elven Star, říkáme mu "Narsil" a nyní je z něj už přiměřeně velký, kosterně silný a vyvážený, plnochrupý krasaveček, který má na kontě i pěkné výstavní úspěchy a zkoušky s plným počtem bodů. Tento pejsek by měl být velkým přínosem v českém chovu mimo jiné proto, že je po svém otci (německý šampion Quinto Dlugie Cudo) nositelem nepříbuzné zahraniční krve, která se v českém chovu téměř nevyskytuje. Navíc je ze tří plnochrupých sourozenců, z nichž žádný nemá z chovu vylučující vadu, tudíž prokazuje, že je z kvalitních předků, kteří se k sobě geneticky výborně hodili.

A jak to nakonec dopadlo s tygrovanou fenečkou?
Věříme na to, že v životě se nic neděje náhodou a některá znamení by se neměla přehlížet. Na poličce v mé skříni pořád čekala našetřená obálka s nápisem "Čoko-tygřička" ;-), když se najednou ozvala paní chovatelka Světlana Baranova-Stockmann z Ruska, se kterou jsem se před časem o tomto svém velkém přání bavila. Není to jen tak "ledajaká" paní chovatelka, z jejích CHS pochází desítky evroprských i světových vítězů a je jednou z největších chovatelských kapacit v Evropě. Tato paní se se mnou při setkání na výstavě nejen že normálně bavila, ale slovo dalo slovo a ona mi přislíbila, že na mně s nadějným čoko-tygrovaným štěňátkem nezapomene.
A nezapomněla! Najednou se sen začal stávat realitou a my jsme koukali uprostřed noci na fotky měsíční hnědé tygrované fenečky po finsko-španělsko-americko-ruských předcích, která se narodila NA DEN STEJNĚ JAKO NÁŠ NARSIL!!! Na první pohled bylo jasné, že se díváme na maličkou šampionku, ale především také na nádhernou fenečku s kouzelným kukučem a velkými pacičkami, přesně jako měla malá Fiannka... Paní chovatelka byla a je jedním z vůbec nejserióznějších chovatelů s jakými jsem se kdy setkala. Než k nám fenka ve 3 měsících přiletěla, měla krom řady dalších věcí udělaný také rentgen zubů, aby se vědělo, že bude plnochrupá a bude nejen splnění našeho snu, ale také přínosem do českého chovu tygrovaných jezevčíků...
Fenečka, kterou jsme si směli i sami pojmenovat, nese, jak se na její původ sluší a patří ;-), anglicko-španělské jméno Daks-Veg-As Tzarina Tan Hermosa (v zahraničí se CHS píší často na první místo před jméno pejska) a je nejen krásná, ale k tomu také mimořádná povahově - je to jeden z nejmilejších, nejlaskavějších a nejbezproblémovějších psů, jakého si jen lze představit. K tomu se teď začíná zajímat i o zvěř (toho jsme se báli nejvíce, protože v Rusku jezevčík k chovnosti zkoušku neskládá narozdíl od ČR) a věříme, že také ona zvládne splnit i tuto podmínku chovnosti a bude velkým přínosem pro český chov, který její kvality skutečně potřebuje!

Naším posledním, "šťastným sedmým", přírůstkem je červená Florance Alfa Samuel. Po "tygří smršti" zase jedna "úžasná klasika", a to v podobě dcerky našeho "Psa všech psů" Tna´nta Tapia Anamsunamon, alias Briana. Florinka je zatím štěník, ale již víme, že to bude, jako snad všichni Briankovi potomci, plnochrupá krasavice s neuvěřitelnou hlavičkou! Na její stránce se pracuje...

Od roku 2015 je naše smečka tedy 7-členná, ve věkovém rozmezí 6 měsíců - 8 let. Je to počet, kterému se můžeme intenzivně věnovat, vozit všude s sebou a dopřát jim vše, co potřebují. Nikdy nebudeme velkochov a nikdy nepřekročíme počet psů u nás tak, abychom s nimi ztratili osobní kontakt a vztah!
Někteří členové naší smečky jsou teprve na prahu svého života, jiní už ve věku veteránském. Všichni však u nás budou mít své čestné místo až do konce svých dnů, protože je to na prvním místě naše rodina a teprve na druhém jsou to "chovní pejsci", kteří významně svými kvalitami přispěli, nebo teprve přispějí českému chovu s PP a budoucím generacím.  

Jak to u nás funguje

Naši psi žijí samozřejmě s námi v domácnosti a právě kvůli nim jsme se přestěhovali z Prahy do domku s velkou zahradou za Prahou, kde mohou podle chuti běhat venku. Počet psů chceme o něco zvýšit, nikdy však tak, že by žili v kotcích nebo boudách a ztratili bychom s nimi jako s osobnostmi individuální kontakt. Zakládáme si na tom, že nejsme a nikdy nebudeme velkochov, kde pes vidí pána pouze pár minut denně při krmení a jednou týdně je puštěn proběhnout. Naši psi jsou členy rodiny a součástí všeho dění, většinu času tráví s námi, všude s námi cestují (dovolená bez nich je skoro nemyslitelná), denně běhají venku, protože vlastnictví zahrady neznamená, že to psovi stačí. Jsou zvyklí na venkov i město, umějí jezdit všemi dopravními prostředky, nezaleknou se ohňostroje, bouřky ani zbíječky a umí se chovat v jakékoli situaci. Díky tomu jsou vyrovnaní a nejsou lekaví a tím ani agresivní.

 

Veterinární péče a krmivo

O naše pejsky se již 25 let stará s mimořádnými výsledky:

MVDr. Václav NAXERA
Soběslavská 2251/27, Praha-Vinohrady
Telefon: +420 271 733 648

Krmíme kanadským superprémiovým a ultraprémiovým NEKOMERČNÍM krmivem FIRST MATE (www.dogdog.cz), které se vyskytuje, jako jedno z mála krmiv na českém trhu, na prestižním seznamu důvěryhodných, nutričně hodnotných a dlouhodobě bezpěčných krmiv TOP DRY FOODS 2009 na základě každoročního testování amerického časopisu World Dog Journal.
Naši pejsci dostávají konkrétně řady "High Performance" - březí a kojící matky a odstavená štěňátka, "Lamb Meal and Rice" - starší a méně aktivní členové smečky, "Australian Lamb" - dospělí, mladší psi.

NAHORU